Všechno na světě i ve vesmíru
má svou historii. Historie se jednou jeví jako přesná soudní
zapisovatelka, jindy jako podvodný padělatel. Z historie se
můžeme poučit a neopakovat již udělané chyby. V tom je
její klad. Nepříjemné je, že ji nelze nijak změnit. Snad jen
zfalšovat, ale někde, buďme si jisti, je pravdivý záznam a lež
mívá i dnes krátké nohy. Záleží na člověku, co si vybere.
Někdo touží po čisté pravdě, někdo má potřebu přibarvovat,
přikrášlovat, případně gumovat a vytrhávat stránky…
   Historii má lidstvo i vše, co na zemětváři koná. Každý z nás
je účastníkem dějinných pochodů příslušným časem a
prostorem. Každý z nás píše svým životem nějakou řádku
do každodenního záznamu. Na každém z nás moc záleží, jaké
to bude čtení.
     Svou historii má v českých zemích
například pěstování obilí a zvláště žita, historii má
mlynářství, včelařství i pernikářství. A jsme u jádra
pudla. Klub zdraví chce zpestřit pravidelné setkávání o
speciální tématické společné praktické vaření (které od
září máme každý měsíc), jež v prosinci bude mít
předvánočně laděné téma „Upeč si svůj perníček.“ Péci
budeme z předem připraveného těsta a také dostanete určité
informace o historii pečení nejen perníků v našich zemích
a pochopitelně i malý receptář k obohacení své sbírky
receptů.
     Chceme se však dotknout i toho, co korunuje člověka,
tedy myšlení, jehož sídlo je (převážně )
v mozku. Před pečením s námi tedy můžete shlédnout
videopřednášku na téma „Mozek – centrum vůle, duchovna a
mravnosti“. To vše 9. prosince 2009 od 17,30 v Mozaice.
tentokrát opravdu prosíme o dochvilnost.
     „Tragédie moderního člověka není v tom, že toho stále méně ví,
ale v tom, že mu to stále méně vadí,“ řekl nedávno
v dokumentu ČT2 Charles Bosch, španělský režisér. To je
problém, který lidé odmítají řešit a tak se vánoční svátky
staly oslavou konzumu, za peníze vykupujeme pár dní klidu a míru
se svými bližními, abychom nemuseli řešit, proč během roku
bezostyšně válčíme na všech možných polích orných i
válečných… Lidstvo jakoby zapomnělo, odkud přichází a kam
jde. A tak se spousta hodnot stala prázdnými pojmy, které
v přitažlivě ozdobeném šatu odlákávají pozornost od
skutečného obsahu, takže nezbývá než zvolat s Pavlem
Kosorinem: „Přestaňte do nebe nahlížet klíčovou dírkou -
tlučte, a bude vám otevřeno!“ A já dodávám
s pokorou: nevyhlížejme Ježíška jednou za rok, vyhlížejme
Ježíše, který s námi chce být každý den.
     Obvykle si touto dobou lidé začínají vzájemně přát požehnané svátky
vánoční. Jejich požehnání nespočívá v plných mísách
cukroví a vygruntovaném bytě (i když i to je dobré). Vstupme
v tomto čase s odhodláním do tajných komůrek svých
srdcí a rozjímejme o tom, co by bylo dobré pro ty, kteří kolem
nás nemají takové štěstí, jímž je například úplná rodina,
děti kolem stolu, stálé zaměstnání, střecha nad hlavou,
každodenní talíř jídla… Staňme se jejich přáteli, oporou,
příkladem, konejme neúnavně dobro. Bůh je připraven s námi
spolupracovat na jeho šíření, čeká jen na naše rozhodnutí.
     I já vám přeji, abyste nalezli pravý smysl vánoc. A také,
abyste byli i v závěru roku 2009 zdrávi (nebo uzdraveni).
Hanka Ščigelová, Klub zdraví Polička